Hojnost v zimě, nedostatek v létě: tento rytmus po generace určoval život na středomořských ostrovech. Dnes ho stále častěji narušují prudké lijáky a náhlé záplavy. Na řeckém ostrově Skiathos chce tým projektu NURISH z tohoto problému udělat zdroj: čistit odpadní vodu v umělých mokřadech napájených sluncem a zadržovat dešťovou vodu pro případ požárů, a to s využitím místního kamene a starých vodních cest. Na konci si můžeš ověřit, jak zacházíš s vodou v každodenním životě.
Středomořské ostrovy dlouho hospodařily s vodou podle jednoduchého, opakujícího se schématu. V zimě jí bylo dost, v létě málo a obyvatelé věděli, co čekat a jak se připravit. Změna klimatu tento předvídatelný cyklus nyní narušuje.
Sucha trvají déle a zasahují silněji. Stále častěji je přerušují vzácné, ale intenzivní srážky, po nichž přicházejí náhlé bleskové záplavy. Ostrov tak dostává vodu ve chvíli, kdy je nejobtížnější ji udržet, a trpí nedostatkem právě tehdy, kdy ji nejvíc potřebuje. Taková situace vyžaduje úplně jiný způsob uvažování o infrastruktuře.
Hledání odpovědí vede tým projektu NURISH, který financuje Evropská unie a koordinuje Národní technická univerzita v Athénách. Výzkumníci chtějí nově vymezit, jak se ostrovní komunity přizpůsobují novým podmínkám. Jejich zkušebním terénem je Skiathos, ostrov v Egejském moři, který byl nedávno jmenován klíčovým evropským centrem odolnosti.
Skiathos se tak připojil k užšímu okruhu center klimatické odolnosti, do něhož patří i místa na Kypru, ve Finsku a ve Spojeném království. Pro ostrov je to příležitost spojit cenné odborné znalosti s praktickými, škálovatelnými řešeními, tedy takovými, která lze později opakovat ve větším měřítku. Místní konsorcium nyní plánuje konkrétní kroky.
Nejdůležitější změna se týká samotného přístupu k vodě. Dřívější model spočíval v tom, že se voda čerpala a spotřebovala. Zásahy navržené v rámci projektu NURISH mají obyvatele ostrova posunout k modelu obnovy a opětovného využití, v němž voda koluje, místo aby po jediném použití zmizela.
Projekt také nepovažuje řešení vycházející z přírody jen za kus technické infrastruktury. Tým v nich vidí výraz nezbytné spolupráce člověka s jeho prostředím. To je důležité rozlišení: nejde jen o to, něco postavit, ale zajistit, aby postavené fungovalo s přírodou, a ne proti ní.
Strategie pro Skiathos stojí na dvou pilířích. Prvním je udržitelné opětovné využití vody. Městské odpadní vody se mají čistit v umělých mokřadech spojených s fotovoltaickými systémy. Vzniká tak energeticky soběstačný okruh: voda se vyčistí a vrátí do systému a ostrov může méně čerpat ze svých místních zdrojů.
Umělé mokřady se také liší od běžné infrastruktury, která často stojí stranou od svého okolí. Jsou navrženy tak, aby zapadly do krajiny ostrova a nenápadně ji utvářely, místo aby v ní dominovaly.
Druhý pilíř odpovídá na dvojí hrozbu: lesní požáry a záplavy. Nové systémy budou zachycovat a zadržovat dešťovou vodu i vodu z povodňového odtoku. Takto získané zásoby poslouží k hašení požárů a v zemědělství. V praxi toto řešení spojuje několik funkcí:
Je to významná změna v připravenosti na krize. Poprvé se přírodní systémy pro odvádění a zadržování vody navrhují s ohledem na ochranu před požáry, v krajině stále více ohrožené lesními požáry. Potoky už se nevnímají jako hrozba, ale stávají se součástí širšího podpůrného systému. To posiluje odolnost ostrova vůči rizikům spojeným s klimatem a zároveň zlepšuje dostupnost vody tehdy, kdy je jí nejvíc zapotřebí.
Úspěch těchto systémů však závisí na jejich kulturním zakotvení. Proto projekt využívá místní kámen, původní rostliny a tradiční vodní cesty. Nová infrastruktura má díky tomu působit jako přirozený vývoj místních znalostí, a ne jako technologie dovezená zvenčí.
Takové propojení s historií místa pomáhá vytvářet pocit společného vlastnictví. Infrastruktura se stává živým systémem, který potřebuje péči, ale také ji vrací. Pro studenty inženýrství nebo krajinářské architektury je to zajímavá lekce: dobré technické řešení nekončí u výpočtů, ale musí zapadnout do místa a k lidem, kteří ho budou používat.
Změna, která nás čeká, proto není jen technická. Je také kulturní. Vybízí nás ptát se nejen na to, jak hospodaříme s vodou, ale i na to, jaký vztah k ní budujeme. Budoucnost vody na ostrovech nebude utvářet samotná příroda ani samotní lidé. Rozhodne se v prostoru, kde se obojí setkává a spolupracuje.
Skiathos se stává místem, kde se zkouší nový způsob uvažování o vodě na ostrovech. Projekt NURISH spojuje čištění odpadních vod v umělých mokřadech podporovaných fotovoltaikou se zadržováním dešťové vody pro hašení požárů a zemědělství. Klíčem se ukazuje nejen technologie, ale také respekt k místní krajině, materiálům a tradicím. Voda, která byla dosud buď nedostatkem, nebo hrozbou, se má stát součástí společného, oběhového systému.
5 otázek · jedna minuta
English
Čeština
Deutsch
Español
Français
Magyar
Italiano
Polski
Português
Русский
Slovenčina
Türkçe
Українська
العربية
中文