Ztracená rybářská síť na mořském dně jen tak nezmizí. Podle odhadů odborníků tvoří opuštěné, ztracené nebo odhozené rybářské vybavení asi 10 % veškerého odpadu v mořích. Evropský projekt NETTAG+, který koordinují vědci z Portské univerzity, se jím zabývá z několika stran najednou: workshopy pro rybáře, akustické značky na vybavení, sonar spojený s umělou inteligencí a podvodní roboti. A na konci si můžeš ověřit, kolik odpovědnosti za moře je v tvých vlastních zvycích.
Kdo se někdy pohyboval u moře, viděl na pláži vyplavený kus lana nebo změť sítí. To je ale jen viditelná část problému. Sítě, vrše a vlasce, které zůstanou ve vodě po utržení, ztrátě nebo odhození, mohou zvířatům i lodím dlouho ohrožovat život a provoz. CORDIS uvádí odhady, podle nichž takové opuštěné, ztracené nebo jinak odhozené rybářské vybavení, známé pod zkratkou ALDFG, tvoří asi 10 % veškerého odpadu v mořích.
Sandra Ramos, bioložka z Interdisciplinárního centra pro mořský a environmentální výzkum Portské univerzity (CIIMAR) a koordinátorka projektu NETTAG+, upozorňuje, že nejde jen o přírodu: „Toto ‚ztracené rybářské vybavení‘ nejenže přímo ohrožuje mořský život v Evropě, ale může také narušovat námořní plavbu, a mít tak i socioekonomický dopad.“
Projekt financovaný z prostředků EU nestaví na jediném zázračném vynálezu. Tým spojil vzdělávání, elektroniku, analýzu dat a robotiku, protože každý z těchto přístupů řeší jinou část problému. Ramos to vyjadřuje takto: „Naším cílem je vyvinout a předvést doplňující se a inovativní řešení, která dokážou předcházet škodlivým dopadům rybářského vybavení a mořského odpadu pocházejícího z rybolovu, vyhnout se jim a zmírnit je.“
V praxi se práce ubírala čtyřmi hlavními směry:
První směr je nejméně technický a může se ukázat jako nejdůležitější. Tým uspořádal workshopy, akce ve virtuální realitě a informační kampaně, které představovaly profesionální rybáře jako strážce oceánu. Společně s rybáři vznikla příručka osvědčených postupů pro třídění a skladování odpadu, který při běžném rybolovu vylovují.
Projekt také vydal bílou knihu o programech odměn pro rybáře, kteří sbírají mořský odpad. Ramos vysvětluje: „Tento dokument poskytuje podněty pro návrh škálovatelných odměnových systémů v souladu s politikami, které rybáře oceňují za to, že přivážejí mořský odpad do rybářských přístavů, kde se může stát součástí oběhového hospodářství.“ Logika je jednoduchá: když se odvoz odpadků do přístavu vyplatí, je snazší změnit každodenní návyky na palubě.
Druhým pilířem je MyGearTag, cenově dostupný a snadno použitelný akustický systém pro lokalizaci vybavení, který je připravený na trh. Pomáhá rybářům najít síť nebo jiné vybavení dříve, než se z něj stane další kus ztraceného rybářského vybavení. Ramos uvádí konkrétní čísla: „MyGearTag umožňuje rybářům rychle najít a vyzvednout ztracené rybářské vybavení ze vzdálenosti přesahující 2 km a z hloubky větší než 650 m, což snižuje náklady na výměnu vybavení, úsilí při vyzvedávání, dobu hledání i dopady ALDFG na životní prostředí.“
Systém byl úspěšně předveden v Chorvatsku, Itálii, Portugalsku, Španělsku a Spojeném království na různých typech rybářského vybavení. Partner projektu Succorfish ho nyní uvádí na trh.
Značka pomáhá, když je síť předem opatřena. Co ale vybavení, které leží na dně už dlouho? Odpovídá na to třetí část projektu: systém spojující sonarové snímkování ve vysokém rozlišení, algoritmy umělé inteligence a autonomní robotické platformy, který ztracené rybářské vybavení odhaluje, mapuje a sleduje. Sonar prohledává dno, algoritmy pomáhají na snímcích rozpoznat ztracené vybavení a autonomní platformy umožňují sledovat jeho stopu.
Ramos vysvětluje, o co tým usiluje: „Myšlenka je taková, že systém bude časem podporovat rozsáhlé monitorování a vyzvedávání ALDFG.“ Klíčové slovo je tu měřítko, protože vytahování jednotlivých sítí ručně s rozsahem problému nemůže držet krok.
Poslední směr práce se týká mořské megafauny, tedy velkých mořských živočichů. Tým vyvinul akusticky aktivovaný uvolňovací mechanismus, který podporuje rybolov bez lan, a také systém pro detekci kytovců v reálném čase. Méně lan ve vodním sloupci znamená menší šanci, že se v nich zvířata zamotají.
NETTAG+ dobře ukazuje, jak dnes vypadá práce na environmentálních problémech. V jednom projektu spolupracují biologové, akustičtí inženýři a odborníci na umělou inteligenci a robotiku, ale také lidé z oblasti vzdělávání, komunikace a ekonomie. Bez nich by i ta nejlepší značka zůstala ve skladu, protože používat ji musí chtít sami rybáři.
Pro studenty oceánografie, biologie, informatiky, automatizace nebo managementu je to signál, že se vyplatí hledat obory a studentské vědecké kroužky na pomezí oborů. Schopnost domluvit se s lidmi, pro které je řešení určeno, může být stejně cenná jako znalost algoritmů.
Podle odhadů odborníků tvoří opuštěné, ztracené a odhozené rybářské vybavení asi 10 % odpadu v mořích. Projekt NETTAG+ se s problémem pere na několika frontách najednou: zvyšování povědomí a odměny pro rybáře, akustické značky fungující na vzdálenost přes 2 km a v hloubce přes 650 m, sonar s algoritmy umělé inteligence, autonomní roboti a technologie chránící kytovce. Podle koordinátorky jsou díky většímu povědomí, dobrým postupům a inovativním nástrojům rybáři a rybářský sektor nyní v pozici, aby sehráli vedoucí roli při obnově našich oceánů a vod.
Článek vychází z materiálu zveřejněného službou CORDIS Evropské komise.
5 otázek · jedna minuta
English
Čeština
Deutsch
Español
Français
Magyar
Italiano
Polski
Português
Русский
Slovenčina
Türkçe
Українська
العربية
中文