Čemu nás o změně klimatu mohou naučit pastevci před 10 000 lety? + test

Obsah

• Nejde o první klimatický šok
• Čtyři lokality v Jordánsku
• Sušší a teplejší roky po studeném výkyvu
• Proč starověká DNA nestačila
• Čtení bílkovin místo genů
• Co stádo prozradí
• První v historii výzkumu
• Shrnutí
• Pět otázek: je v tobě pastevec z doby kamenné? (test)

⇑Nejde o první klimatický šok

Rychlá změna klimatu patří k nejnaléhavějším otázkám naší doby, mimo jiné proto, že vážně zasahuje do produkce potravin po celém světě. Lidé se ale nepřizpůsobují měnícímu se prostředí poprvé. Také v minulosti se museli vyrovnávat s vyššími teplotami a ubývajícími zásobami vody.

Proto se vědci dívají do minulosti. Poznání, jak dřívější společenství na takové podmínky reagovala, nabízí vhled do toho, jak se můžeme přizpůsobit měnícímu se klimatu dnes. Právě to byla myšlenka projektu ICARHUS, financovaného z akcí Marie Skłodowské-Curie (MSCA). Jeho tým využil paleoproteomiku, novou molekulární techniku, aby osvětlil pastevecké postupy na Předním východě před více než 10 000 lety.

⇑Čtyři lokality v Jordánsku

Neolit byl érou zemědělství a domestikace zvířat, dvou procesů, které vedly ke vzniku trvalých lidských sídel. Aby vědci těmto důležitým okamžikům lidských dějin porozuměli, spoléhají na hmotné pozůstatky nalezené na archeologických lokalitách.

Projekt ICARHUS se zaměřil na čtyři takové lokality v Jordánsku a zkoumal pozůstatky pasteveckých společností z doby před 14 000 až 8 000 lety. Toto široké datační rozpětí sahá od nejranější fáze domestikace až po mnohem pokročilejší fázi o tisíce let později. Díky tomu poskytuje pohled na to, jak se postupy chovu zvířat vyvíjely v čase.

⇑Sušší a teplejší roky po studeném výkyvu

Tyto lokality mají ještě jednu přednost. Zahrnují sušší a teplejší roky, které následovaly po mladším dryasu, náhlém ochlazení na severní polokouli. Jsou tak vhodným místem ke studiu toho, jak pravěcí lidé čelili změně klimatu.

Stipendistka MSCA Louise Le Meillour vysvětluje, proč na těchto souvislostech záleží: „O konkrétním přizpůsobování lidí klimatickým změnám v minulosti se ví jen málo. Získat více poznatků o tom, kde se populace usazovaly a jak využívaly své prostředí, může pomoci dnešním populacím, které se potýkají s růstem teplot, ubývajícími zásobami vody a rychlou změnou klimatu, již zažíváme po celém světě.“

⇑Proč starověká DNA nestačila

Archeologické artefakty, například kosti domestikovaných zvířat, nám mohou mnoho říct o biologické a kulturní historii pravěkých společností. Aridní podmínky Předního východu však po sobě zanechaly jen málo pozůstatků.

Navíc další pokročilé analytické nástroje, včetně technologií využívajících starověkou DNA, tam nejsou účinné. Tým potřeboval jiný přístup.

⇑Čtení bílkovin místo genů

Tímto přístupem byla paleoproteomika. Metoda analyzuje sekvence bílkovin, které zůstaly na překvapivě pestré škále artefaktů, mimo jiné na:

• zubním plaku,
• skořápkách vajec,
• kůži,
• kosterních pozůstatcích.

Le Meillour popisuje, k čemu ji tým využil: „V rámci projektu ICARHUS jsme pomocí paleoproteomiky získali data o gazelách, o nichž se biologicky ví jen málo, a také o strategiích řízení stád koz a ovcí podle věku a pohlaví u populací vystavených změně klimatu,“ vysvětluje.

⇑Co stádo prozradí

Lidský výběr druhu, věku a pohlaví zvířat je přímo ovlivněn klimatem. Pozůstatky koz a ovcí tak fungují téměř jako záznam rozhodnutí, která kdysi pastevci činili. Dva příklady ukazují, jak jej číst:

• když je kvůli suchu málo krmiva a vody, mohli pastevci upřednostňovat mladé plodné samice;
• když pozůstatky svědčí o širokém spektru věku a o přítomnosti samců i samic, bylo stádo pravděpodobně větší a zdrojů bylo víc.

⇑První v historii výzkumu

ICARHUS je vůbec prvním projektem, který se pokusil porozumět raným strategiím pastevectví určováním pohlaví pozůstatků ovcí a koz. Stejně jako dnešní lidé čelila i pravěká společenství výzvám souvisejícím s klimatem.

Studiem toho, jak spravovala svá stáda tváří v tvář ekologickým omezením, mohou vědci lépe pochopit možnosti, které máme před sebou v rychle se oteplujícím světě. Staré kosti a zubní plak se tak stávají zdrojem poznání užitečného i dnes.

⇑Shrnutí

Před tisíci lety se pastevci na Předním východě potýkali s vedrem a ubývajícími zásobami vody a jejich rozhodnutí zanechala stopy ve zvířecích pozůstatcích. Projekt ICARHUS tyto stopy čte pomocí paleoproteomiky, která funguje tam, kde technologie využívající starověkou DNA selhávají. Stáří a pohlaví koz a ovcí ukazují, jak lidé přizpůsobovali svá stáda místním podmínkám – a nabízejí podněty, jak přemýšlet o přizpůsobování se změně klimatu dnes.

⇑Pět otázek: je v tobě pastevec z doby kamenné? (test)