Dalekohledy jsou stále ostřejší a kosmické mise létají stále dál, a přesto nikdo nenašel potvrzený důkaz života mimo Zemi. Mezinárodní tým vědců naznačuje, že část problému může být v tom, jak hledáme: věda se hodně obává, že by tvrdila existenci života tam, kde žádný není, a mnohem méně toho, že by skutečné stopy přehlédla. Studenti statistiky tomu říkají falešně negativní výsledek – a na konci si můžeš vyzkoušet, jestli máš oko lovce mimozemských stop.
Jsme ve vesmíru sami? Je to jedna z nejstarších otázek, které si lidé kladou, a dnes se ji nesnaží zodpovědět jen filozofové. Vědci hledají život jinde pomocí výkonných dalekohledů a kosmických misí, své přístroje míří na vzdálené planety a měsíce v naději, že zachytí náznak, že tam něco žije.
Zatím však neexistuje žádný potvrzený důkaz. Tím se otevírá nepříjemná možnost. Možná je život opravdu vzácný. Nebo hledáme špatné signály, případně přehlížíme – či dokonce zavrhujeme – informace ze vzdálených světů, které už na život ukazují.
Hledání mimozemského života jen zřídka přinese čisté ano nebo ne. Výzkumníci často pracují s nejednoznačnými daty a musí je pečlivě třídit podle dvou druhů možných chyb.
Falešně pozitivní výsledek nastane, když důkazy mylně naznačují, že život existuje. Falešně negativní je opak: skutečné známky života tu jsou, ale uniknou pozornosti nebo zůstanou nezjištěny. Kdo absolvoval kurz statistiky, studoval lékařské testy nebo trénoval klasifikátor v informatice, zná tuto dvojici dobře. Tady se stejná myšlenka uplatňuje na jednu z největších otázek vědy.
Mezinárodní výzkumný tým se rozhodl podívat se zblízka na druhý druh chyby. Vědci zkoumali nové techniky, jak správně rozpoznávat falešně negativní výsledky, aby skutečné známky mimozemského života nezůstaly přehlédnuty. Jejich zjištění vyšla v časopise Nature Astronomy.
Vedoucí výzkumnicí je astrobioložka Inge Loes ten Kate z Utrechtské univerzity. „Měli bychom si těchto falešně negativních výsledků být vědomi,“ uvedla. „Znamená to, že máme nedostatky v rozpoznávání existence života. Tyto nedostatky zatím nejsou na výzkumném programu vysoko.“
Jinými slovy, nejde jen o technickou otázku. Jde i o to, co výzkumná komunita považuje za prioritu.
Podle týmu existuje několik důvodů, proč nám mohou známky mimozemského života unikat, i když existují. Stopy mohou:
Každá z těchto cest vede ke stejnému výsledku: falešně negativnímu, kdy odpověď vypadá jako „tady žádný život není“, zatímco pravda může být jiná.
Výzkumníci upozorňují také na běžnou předpojatost v oboru. Astrobiologové tráví víc času tím, že se snaží vyhnout falešně pozitivním výsledkům – omylem tvrdit, že našli život kvůli chybám v datech či potížím s přístroji –, než řešením falešně negativních, kdy známky života zůstanou zcela nepovšimnuty.
Je snadné pochopit proč. Oznámit život na jiném světě a pak to muset odvolat by byla obrovská ostuda. Opatrnost ale něco stojí: když se všichni soustředí na to, aby neřekli „ano“ příliš brzy, může se skutečné „ano“ nenápadně změnit v „ne“.
„Proto se zasazujeme o vypracování cílené výzkumné strategie,“ vysvětlila ten Kate. Zdůraznila, že je třeba propojit laboratorní experimenty s modelováním a terénním výzkumem. „Kosmické mise a přístroje jsou navrženy tak, aby odhalovaly možné známky života, ale riziko, že něco přehlédneme, se nebere v úvahu.“
Jedním slibným nástrojem je umělá inteligence. Využití AI k rozpoznávání vzorců nabízí účinný způsob, jak problém řešit, protože stroj si může všimnout pravidelností, které by člověk snadno minul.
„Protože pak můžeme objevit věci, které bychom sami nikdy nedokázali spatřit,“ poznamenala ten Kate. „A s novými pozorováními pak můžeme zjistit, jak a kam do takového vzorce zapadají.“
Myšlenka je v tom, že každé nové pozorování nemusí být posuzováno izolovaně. Lze je porovnat se známým vzorcem, což usnadňuje všimnout si něčeho neobvyklého, co si zaslouží druhý pohled.
Nejhlubší potíž je velmi lidská. „Ta otázka míří k jádru našeho problému, protože máme tendenci hledat věci, které už známe,“ uzavřela ten Kate.
Život jinde nemusí připomínat život na Zemi. Proto výzkumníci potřebují lépe chápat, jaký druh života je v daném prostředí možný, jaké podmínky by vyžadoval a jak by se daly rozpoznat jeho stopy. Ani pak není nic zaručeno: klíčový důkaz může stále uniknout.
Hledání mimozemského života není jen závod o lepší dalekohledy. Je to i otázka metody. Tím, že se vědci věnují falešně negativním výsledkům stejně pozorně jako falešně pozitivním, kombinují laboratorní práci, modelování a terénní výzkum a nechávají si s hledáním vzorců pomáhat umělou inteligenci, doufají, že přestanou přehlížet známky, které už možná mají ve svých datech. Pro každého, koho zajímá astronomie, biologie nebo analýza dat, je to ukázka, jak může pojem z hodiny statistiky utvářet jednu z největších otázek, které si lidstvo klade.
5 otázek · jedna minuta
English
Čeština
Deutsch
Español
Français
Magyar
Italiano
Polski
Português
Русский
Slovenčina
Türkçe
Українська
العربية
中文